Oj, ty štědrý večere.

22. května 2012 v 20:33 | Lily Infinity
Rebeka napekla spoustu lízátek.

Loučím se s vámi, drazí... Tato etapa života od ledna po dnešek mě nijak neobohatila, bohužel. Kde jsou ty časy, kdy blogová scéna nebyla mrtvá.

Možná není, pro mě je. Nepokoušejme štěstí...

Pusinku na čelíčko.
 

Jen ležet nemocná v zimnici a koukat na hokej.

18. května 2012 v 11:15 | Lily Infinity |  Horse's head in my bed
Když jste nemocní a čeká vás víkend, je to ta naprosto nejvíc frustrující věc na světě. Bude spousta akcí a vy tam budete chybět. Konkrétně zítřek měl být taková legenda, že bych kvůli ní oplakala i Sunshine z minulého pátku, kteří stáli za moc, ale ne za až tak moc.

Beze sporu jediná osoba, kterou z těch všech popových kýčů uznávám.

Vlak. Td. Td. Td.

13. května 2012 v 0:10 | Lily Infinity |  Horse's head in my bed
Taky ho tak zbožňujete? ... Že nevíte, kdo to je? Tak to vám snad ten banán bude osudovým. Noel Fielding, krávo.

S naprosto děsivým bolehlavem a boletělem po včerejší akci a dnešním Pribináčkobraní (Zbožňujeme závorky, Pribináčky, glitry na nehtech, protože je nemůžeme najít, vlaky a kefír) si tak nějak určuju priority mého života. No, rozhodně to chce hodně jahod, jinak by to nešlo.

Jo, to by vlastně tak mohlo stačit. Hlavně jídlo.
 


Píchni si jehlu do kolena.

5. května 2012 v 0:07 | Lily Infinity |  Horse's head in my bed
Miluju oslavy studentů. Malájes. (Zkuste si to slovo vyslovit. Prostě vás to donutí zkomolit to takhle..) Beze sporu nejlepší Malájes (A prostě to tak budu říkat!), který jsem kdy zažila (a že jich bylo...), asi protože jsme si ho organizovali tentokrát sami. Sami, mladičcí, bez financí, ale dokázali jsme to. Celou tu obrovskou akci uspořádat, odmoderovat, vypravit kapely, nosit bedny, vypsat šeky a zaplatit všecko, pouklízet po té tisícovce lidí a skončit v deset, aby na nás nevletěli fízlové.

Krása prostě!

Sněz lavičku.

27. dubna 2012 v 23:39 | Lily Infinity |  Infinity
Změň sebe, změníš všecko. Já takovou menší změnou dnes prošla. Vlastně momentálně čelím naprosto banálním rozhodnutím a nemůžu se dostat k závěru.

Máme tvůrčí krizi.

Z mojí prvotní vegetariánské myšlenky (a sice, už půl roku nejím maso, ale někde na oslavě si klidně chlebíček se šunkou dám, nebo sváteční pečeni na nedělní oběd, abych neurazila) se stává póza alias maso mi zase začalo chutnat a teď dilema, jestli se vzdát svého přesvědčení. Ať se rozhodnu jakkoliv, stejně budu litovat. Dřív jsem o sobě jako o vegetariánovi nemluvila (říkávala jsem, že nejím maso, ne že jsem vegetariánka), ale začlo se mi to líbit. Lidi se ptají, co vás k tomu vede a vy mu řeknete tu storku o tom, co všechno obsahuje jedno kuřecí stehýnko (voda, hormony, chemie) a možná mu změníte život.

Jsem scene, mám barevný vlasy a chci, abyste mi řekli, že jsem ulítlá.

17. dubna 2012 v 15:21 | Lily Infinity |  Opinions
Ty uvozovky jste si tam snad všichni domysleli. Je to možná už pasé, zdálo by se, že scene má svoji chvíli slávy daleko za sebou. Ale nejen scene, i další styly či subkultury se postupně oprašují a nebo naopak upadají do zapomnění.


Vyser si oko.

16. dubna 2012 v 14:44 | Lily Infinity |  Horse's head in my bed
Zažívám poklidné období svého života a toho, že jsem včera předevčírem (nakonec tento článek zveřejňuju o den později, než byl původně rozepsán) byla na jedné ze svých nejoblíbenějších českých kapel a dokonce jsem se dokázala ani s jedním jejich členem nevyspat. (Je to takový druh kapely, kdy se to u pěkné holky považuje za velký úspěch, především když jsem si bez toho všeho ulovila paličku od bubeníka, trsátko a cédéčko s podpisy; musela jsem jim však nakecat, že řídím, proto nemohu pít, v pět ráno valím do práce a bydlím 30km od místa činu). Což nic nemění na tom, že kytarista by stál za hřích. A proto nebuďme frigidní, ano vážení, a vesele snězme lišky, kefíry a Hašlerky.




Ne.

6. dubna 2012 v 20:00 | Lily Infinity |  Horse's head in my bed
Už jsem to prostě... Nezvládla. Nejsem ta z těch, kteří depkaří.

A teď jsem rozhádala část rodiny.

Brečím tu jak kráva, máma šla v naprosto cizím městě ven a já mám strach, že se jí něco stane. Všichni jsou na dně.

Jsem sama v cizím bytě, nevím kde všichni jsou, mám strach, že přijdou ti, co se s nima nebavím.

A strašně brečím. A zítra jedeme domů. A nebudu mít kvůli tomu v létě brigádu. Nesnáším ho.

Můžu za to já. Je to moje vina. A nevím, co s tím udělat.

Asi brečet.

N E Z Á J E M v popisu práce

30. března 2012 v 19:59 | Lily Infinity |  Horse's head in my bed
Dávám tomu týden a budu mít v uchu centimetr. (Tvařme se jakože "Jééé!")

Pijeme kafe a jsme podřadní. Kouříte trávu a jste podřadní. Máme klobouky a jsme k ničemu. Nebe je modré a nezáživné, potřebuju digitální kameru. Come on! You work for the system.

Napiš, co se ti vybaví, když má někdo nechráněný sex u ledničky plné acidofilního mléka.

25. března 2012 v 22:05 | Lily Infinity |  Horse's head in my bed
Procházka při měchýřku a debakl feťáka. "Kupte si poslední kousky mé důstojnosti! Kam zmizela ta zrzavá feťačka! Co na to policie? Kdy zasáhne? Bude se moje libido kvůli krabicovému kefíru dále sebepoškozovat?" -Žiju si svůj diskopříběh.

Operace "Znásilni ira" začala.

Zírat na dřevěný teploměr vsedě. Kdo tohle má? Ne, vážně. Po víc jak tříměsíčním omezování se v pohybu se můžu prohlásit za relativně zdravýho člověka, chodícího, sedícího, s kakaovobanánovým Lipánkem a špínou za nehtama. Máma mi leze na Facebook a rozčiluje se, když ji tam nechci pustit, protože ráda slídí na profilech těch, které nemá ráda a nemíní si kvůli tomu zakládat vlastní účet. A Lily přibrala! Zakažte jídlo.


Zalepte si webku, sledujou vás.

Kam dál