I think that women just have a primeval instinct to make soup, which they will try to foist on anybody who looks like a likely candidate.

21. února 2012 v 0:30 | Lily Infinity |  Horse's head in my bed
Strašně, ale naprosto strašně zbožňuju britský komiky. Nejen komiky, ale i hudbu. V posledních dnech se moje ultraímou tvrďácký srdce zabouchlo do Lily Allen. Je naprosto úžasná, popová scéna potřebuje víc takových lidí. Lidí, který nesežere sláva, protože byli sežraní už dávno před tím.


S nutnou potřebou vyhrabat se i přes můj zdravotní stav s postele, jsem se tak nějak rozhodla na kompromisu mysli. Původně jsem měla v plánu rozflákat svůj pokoj basebollovou pálkou, kterou až si koupím, polepím ji celou malýma anglickýma vlajkama, projít se jen tak v tričku a podvazcích po Staromáku a naslouchat ostatní ubožáky u McDonaldu, jak marně hledají WiFinu, aby si poustli naprosto emejzin' hlášku se spoustou iksdéček, kterou jim nikdo neolajkuje, jsou totiž trapní
z r o v n a t a k
jako ti, co vlastní plyšáky z Bangkoku a ještě je nenapadlo je roztrhat a vyšňupat obsah.
-Nakonec se zmůžu možná tak za pár týdnů na ochechulí mejdlo u nás doma, hezky s žárovičkama, tunou popkornu, piva z Teska a plno beztak britskejch sitcomů na zabití času.

Jen už ne, nebo snad ještě ne nějaká party hard, aby se z toho děti nesesypaly a usnuly za střízliva. A nezeblily se náhodou z kombinace vodky a prášků na alergii.

Život končí patnáctýma narozeninama. Žádný koncerty, peníze, kamarádi a nejvyšší čas něco zachraňovat, dokud není úplně pozdě. Ve třídě jsem byla vždycky takový střed. Ostatní mě viděli a vnímali, jenomže já nevnímala tu jejich existenci. Vypadali všichni stejně, chovali se všichni stejně, smáli se neuvěřitelně podřadným kravinám. Našla jsem si tedy - o dost starší - alternativní přátele mimo třídu a přišlo mi, jak je všecko fajn, ani jsem si pořádně neužila a pak to zmizelo. Nikdy nemlaťte nejlepšího kamaráda, když je do vás zamilovanej a navíc je to alkoholik, když se ho zbavíte, všechno ostatní se ztratí, jako mně. Až mi zbyli jen nějací ti lidi ze školy a především spolužáci, ti, na které se popravdě čas od času dívám shůry, jelikož jsou plní strachu a neuvěřitelné ubohosti. Vždyť oni ze života nic nemají a nikdy neměli, jenomže mám pocit, že mě něco udivuje a ničí zevnitř. Asi protože se v nich vidím, teď už jo. Vždycky jsem v nich vnímala a dodnes vnímám tu nepřemýšlející lůzu, ze které bude částečně banda kurev a částečně banda právníků, jsme přeci na gymnáziu. Když měli potřebu se pobavit, ožrali se jako hovada, což teď mládež dělává a nijak mě to nežere, přiznám se, že pití mi nevadí, jen to ožírání. Jen kdybych si měla náhodou někdy vyrazit s jejich mentalitou, musela bych jet vyvrácená na vozejku, abych zapadla.
Tak strašně nesnáším chlast.
Vzal mi naprosto všechno.
A ani jim to nemůžu říct.

Nemůžu za to, že se narodili s flaškou v ruce.

Nemůžu si nic vyčítat. Není na to čas.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Babe Babe | Web | 23. února 2012 v 22:28 | Reagovat

já se narodilo s pastelkou v kopýtku! kecám. matka by si ji do sebe asi nedala a já bych po ní asi nechmátlo..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama