Březen 2012

N E Z Á J E M v popisu práce

30. března 2012 v 19:59 | Lily Infinity |  Horse's head in my bed
Dávám tomu týden a budu mít v uchu centimetr. (Tvařme se jakože "Jééé!")

Pijeme kafe a jsme podřadní. Kouříte trávu a jste podřadní. Máme klobouky a jsme k ničemu. Nebe je modré a nezáživné, potřebuju digitální kameru. Come on! You work for the system.

Napiš, co se ti vybaví, když má někdo nechráněný sex u ledničky plné acidofilního mléka.

25. března 2012 v 22:05 | Lily Infinity |  Horse's head in my bed
Procházka při měchýřku a debakl feťáka. "Kupte si poslední kousky mé důstojnosti! Kam zmizela ta zrzavá feťačka! Co na to policie? Kdy zasáhne? Bude se moje libido kvůli krabicovému kefíru dále sebepoškozovat?" -Žiju si svůj diskopříběh.

Operace "Znásilni ira" začala.

Zírat na dřevěný teploměr vsedě. Kdo tohle má? Ne, vážně. Po víc jak tříměsíčním omezování se v pohybu se můžu prohlásit za relativně zdravýho člověka, chodícího, sedícího, s kakaovobanánovým Lipánkem a špínou za nehtama. Máma mi leze na Facebook a rozčiluje se, když ji tam nechci pustit, protože ráda slídí na profilech těch, které nemá ráda a nemíní si kvůli tomu zakládat vlastní účet. A Lily přibrala! Zakažte jídlo.


Zalepte si webku, sledujou vás.

Schopnost inkarnovat se do žáby

23. března 2012 v 19:52 | Lily Infinity |  Horse's head in my bed
Má nálada se dá shrnout zhruba tak, že jsem králík a sebepoškozuju se mrkví. Nějak se všechno nakupilo dohromady a tak, když jsem po třech měsících šla do školy, už jsem zvládla začít skoro-propadat z matiky, musím udělat za víkend tři prezentace (Ještě k tomu ta první z nich o Evropské unii a jen těžko dokážu být objektivní vůči něčemu, co tolik nesnáším) a jedna z nich je v angličtině o osobě, která na internetu nemá svůj životopis a ta další je na tom podobně, akorát česky a budu se ji učit nazpaměť. Místo pozdravu všem říkám "Já vás zabiju!", v hodinách vykřikuju "Všechny vás zabiju!" a každému do detailu líčím, že taková smrt uškrcením prodlužovačkou z balkonu sedmnáctého patra by vlastně nemuselo být pro něj nic převratně těžkého, ale dá se tomu vyhnout, když na mě nebude koukat jako kretén. Tak pěkně se mi ten život vrací do normálu. Jde to do sraček.


Buď hrdý!

20. března 2012 v 20:13 | Lily Infinity |  Opinions
Hrdost nám nedovoluje být hrdí na to, že žijeme v Česku. Ale není to o naší zemi, je to o sračkách všude okolo.

Vzpomínám si, když jsem se svojí lámavou angličtinou v zahraničí hovořila s jedním cizincem, který se ptal, odkud pocházíme. "We're from Czech republic, you know?" - "Where is Czech republic?" - "Between Poland, Germany and Austria." - Po chvíli dohadování prohlásil, že mezi Německem, Polskem a Rakouskem žádná země není. Ale kdybych měla opravdu popsat, jaká je, ta naše země, nepoužila bych vulgární slova. Žiju tady ráda.

We want your soul

18. března 2012 v 20:39 | Lily Infinity |  Opinions
Bojujeme proti zajetí, místo abychom šířili svobodu. Jsme proti válce, ale ne pro mír. Máme strach z nenávisti, přitom nežijeme s láskou.

Nemám ve zvyku psát o Novém světovém pořádku, jsem jedna z těch, která o něm ví už pár let a mám pocit, že vše důležité bylo již sepsáno. Nicméně i bloček sloužící k rozhořčeným článkům emočně ochuzené puberťačky by mohl být někomu nápomocen k otevření očí.



Být normální

16. března 2012 v 19:41 | Lily Infinity |  Poetry

A Oni si nepřejí nic
jen abychom se báli lišit se.
Snad nebudu mýlit se
jim to stačí, víc nechtíc.

“I'm not upset that you lied to me, I'm upset that from now on I can't believe you”

13. března 2012 v 21:49 | Lily Infinity |  Opinions
Jedna z nejzákladnějších přirozených vlastností lidí je lhaní. Asi jim život v iluzi přijde lepší. A nebo mají jen rádi křivý nosy.


Lžu pořád. Stejně, jako oni mně a přesto jinak. Nejsem na bílé lži, jen pravdu většinou neřeknu sama od sebe. když se někdo ptá, co si o něm myslím, přece ze sebe nebudu dělat Santu Clause, měla bych snad? S překvapením zjišťuju, že lidi milosrdné lži přímo očekávají, ale přece není můj problém, že se mě na něco zeptali.

Boot to Boot

11. března 2012 v 21:05 | Lily Infinity |  Horse's head in my bed
"Jdi se vycpat, světě!" Zvolala náhle Lily Infinity.

A svět se šel vycpat.

Na odlehčení a taky, protože mě nenapadá žádný tématický obrázek.

Lidi jsou pravděpodobně přesvědčeni, že zákonnitě každý musí cítit to, co oni. No jasně, empatický lidi jsou totiž naprosto všude a se svými šíleně děsně moc telepatickými schopnostmi rozumí každé kravině, kterou si mnozí myslí, že někdy řekli, ale neřekli a ještě po nás chcou, abychom je pochopili. Proč prostě nemůžou říkat věci narovinu? Copak jsem děda vševěda, nebo tak vypadám? Vlasy jsem si nezačala barvit, protože mi šedivěly! A nejpodivuhodnější na tom všem je, že ostatní těm náznakům a neřečeným myšlenkám rozumí. Máma mě donosila, takže tenhle čuch na narážky a podobný kraviny bych teoreticky taky měla vlastnit. Ale zjevně i siamský trojčata strostlá hlavou, z niž prostřední je mrtvé, mají větší cit pro zavětření pitomých narážek, než já. Bůh má smysl! Pro humor.

Vyvíjíme se.

9. března 2012 v 10:30 | Lily Infinity |  Opinions
Lidi mají potřebu požadovat od druhých, aby byli pořád stejní. Aby zůstali ve spárech svých starých způsobů a zvyků, chovali se vypočítatelně, ideálně tak, jak by potřebovali oni sami, no a úplně nejlepší je, když ten váš poskok, co se nikdy nezmění, má ještě k tomu o něco horší život, než vy a můžete se tak nad ním povyšovat. A běda, jak tomu tak není, to jsou řeči, "ty jsi dřív byla jiná" a "Změnila ses, už s tebou není tolik srandy" a "Kéž by se vrátila tvá stará osobnost" - Nasrat. Ať je vaše nové Já sebelepší, vždycky se najdou ti kteréni s lupou nalepenou u oka, kteří na vás budou hledat chyby a čekat na jakýkoliv náznak nejistoty, ze které vás můžou obvinit, pomluvit, vysát energii a pomodlit se za vás v kostele sežrat zaživa.


Fajn, co si budeme vykládat, jsem úplně stejná a očekávám od blízkých, během svého vývoje, že oni budou pořád ti samí joudové, zatímco já si vytvořím doslova novou identitu, provdám se za ruskýho mafiána, pořídím si kupu děcek a budu zpívat na estrádách na Barrandově, to je kurva můj vysněnej život hned vedle moderování Barev života, AZ kvízu, nebo tak něčeho.

Proč jsem vegetarián, který jí maso

7. března 2012 v 22:51 | Lily Infinity |  Infinity
Ať to zní jakkoliv zvláštně, nějak jsem se postupně začala řadit k vegetariánům a to z naprosto odlišného důvodu, než se řadí ostatní.

Já vím, že ta fotka není nic moc, ale vážně, vážně se moje kočka nerada fotí.