Duben 2012

Sněz lavičku.

27. dubna 2012 v 23:39 | Lily Infinity |  Infinity
Změň sebe, změníš všecko. Já takovou menší změnou dnes prošla. Vlastně momentálně čelím naprosto banálním rozhodnutím a nemůžu se dostat k závěru.

Máme tvůrčí krizi.

Z mojí prvotní vegetariánské myšlenky (a sice, už půl roku nejím maso, ale někde na oslavě si klidně chlebíček se šunkou dám, nebo sváteční pečeni na nedělní oběd, abych neurazila) se stává póza alias maso mi zase začalo chutnat a teď dilema, jestli se vzdát svého přesvědčení. Ať se rozhodnu jakkoliv, stejně budu litovat. Dřív jsem o sobě jako o vegetariánovi nemluvila (říkávala jsem, že nejím maso, ne že jsem vegetariánka), ale začlo se mi to líbit. Lidi se ptají, co vás k tomu vede a vy mu řeknete tu storku o tom, co všechno obsahuje jedno kuřecí stehýnko (voda, hormony, chemie) a možná mu změníte život.

Jsem scene, mám barevný vlasy a chci, abyste mi řekli, že jsem ulítlá.

17. dubna 2012 v 15:21 | Lily Infinity |  Opinions
Ty uvozovky jste si tam snad všichni domysleli. Je to možná už pasé, zdálo by se, že scene má svoji chvíli slávy daleko za sebou. Ale nejen scene, i další styly či subkultury se postupně oprašují a nebo naopak upadají do zapomnění.


Vyser si oko.

16. dubna 2012 v 14:44 | Lily Infinity |  Horse's head in my bed
Zažívám poklidné období svého života a toho, že jsem včera předevčírem (nakonec tento článek zveřejňuju o den později, než byl původně rozepsán) byla na jedné ze svých nejoblíbenějších českých kapel a dokonce jsem se dokázala ani s jedním jejich členem nevyspat. (Je to takový druh kapely, kdy se to u pěkné holky považuje za velký úspěch, především když jsem si bez toho všeho ulovila paličku od bubeníka, trsátko a cédéčko s podpisy; musela jsem jim však nakecat, že řídím, proto nemohu pít, v pět ráno valím do práce a bydlím 30km od místa činu). Což nic nemění na tom, že kytarista by stál za hřích. A proto nebuďme frigidní, ano vážení, a vesele snězme lišky, kefíry a Hašlerky.




Ne.

6. dubna 2012 v 20:00 | Lily Infinity |  Horse's head in my bed
Už jsem to prostě... Nezvládla. Nejsem ta z těch, kteří depkaří.

A teď jsem rozhádala část rodiny.

Brečím tu jak kráva, máma šla v naprosto cizím městě ven a já mám strach, že se jí něco stane. Všichni jsou na dně.

Jsem sama v cizím bytě, nevím kde všichni jsou, mám strach, že přijdou ti, co se s nima nebavím.

A strašně brečím. A zítra jedeme domů. A nebudu mít kvůli tomu v létě brigádu. Nesnáším ho.

Můžu za to já. Je to moje vina. A nevím, co s tím udělat.

Asi brečet.