Květen 2012

Oj, ty štědrý večere.

22. května 2012 v 20:33 | Lily Infinity
Rebeka napekla spoustu lízátek.

Loučím se s vámi, drazí... Tato etapa života od ledna po dnešek mě nijak neobohatila, bohužel. Kde jsou ty časy, kdy blogová scéna nebyla mrtvá.

Možná není, pro mě je. Nepokoušejme štěstí...

Pusinku na čelíčko.

Jen ležet nemocná v zimnici a koukat na hokej.

18. května 2012 v 11:15 | Lily Infinity |  Horse's head in my bed
Když jste nemocní a čeká vás víkend, je to ta naprosto nejvíc frustrující věc na světě. Bude spousta akcí a vy tam budete chybět. Konkrétně zítřek měl být taková legenda, že bych kvůli ní oplakala i Sunshine z minulého pátku, kteří stáli za moc, ale ne za až tak moc.

Beze sporu jediná osoba, kterou z těch všech popových kýčů uznávám.

Vlak. Td. Td. Td.

13. května 2012 v 0:10 | Lily Infinity |  Horse's head in my bed
Taky ho tak zbožňujete? ... Že nevíte, kdo to je? Tak to vám snad ten banán bude osudovým. Noel Fielding, krávo.

S naprosto děsivým bolehlavem a boletělem po včerejší akci a dnešním Pribináčkobraní (Zbožňujeme závorky, Pribináčky, glitry na nehtech, protože je nemůžeme najít, vlaky a kefír) si tak nějak určuju priority mého života. No, rozhodně to chce hodně jahod, jinak by to nešlo.

Jo, to by vlastně tak mohlo stačit. Hlavně jídlo.

Píchni si jehlu do kolena.

5. května 2012 v 0:07 | Lily Infinity |  Horse's head in my bed
Miluju oslavy studentů. Malájes. (Zkuste si to slovo vyslovit. Prostě vás to donutí zkomolit to takhle..) Beze sporu nejlepší Malájes (A prostě to tak budu říkat!), který jsem kdy zažila (a že jich bylo...), asi protože jsme si ho organizovali tentokrát sami. Sami, mladičcí, bez financí, ale dokázali jsme to. Celou tu obrovskou akci uspořádat, odmoderovat, vypravit kapely, nosit bedny, vypsat šeky a zaplatit všecko, pouklízet po té tisícovce lidí a skončit v deset, aby na nás nevletěli fízlové.

Krása prostě!