Horse's head in my bed

Jen ležet nemocná v zimnici a koukat na hokej.

18. května 2012 v 11:15 | Lily Infinity
Když jste nemocní a čeká vás víkend, je to ta naprosto nejvíc frustrující věc na světě. Bude spousta akcí a vy tam budete chybět. Konkrétně zítřek měl být taková legenda, že bych kvůli ní oplakala i Sunshine z minulého pátku, kteří stáli za moc, ale ne za až tak moc.

Beze sporu jediná osoba, kterou z těch všech popových kýčů uznávám.

Vlak. Td. Td. Td.

13. května 2012 v 0:10 | Lily Infinity
Taky ho tak zbožňujete? ... Že nevíte, kdo to je? Tak to vám snad ten banán bude osudovým. Noel Fielding, krávo.

S naprosto děsivým bolehlavem a boletělem po včerejší akci a dnešním Pribináčkobraní (Zbožňujeme závorky, Pribináčky, glitry na nehtech, protože je nemůžeme najít, vlaky a kefír) si tak nějak určuju priority mého života. No, rozhodně to chce hodně jahod, jinak by to nešlo.

Jo, to by vlastně tak mohlo stačit. Hlavně jídlo.

Píchni si jehlu do kolena.

5. května 2012 v 0:07 | Lily Infinity
Miluju oslavy studentů. Malájes. (Zkuste si to slovo vyslovit. Prostě vás to donutí zkomolit to takhle..) Beze sporu nejlepší Malájes (A prostě to tak budu říkat!), který jsem kdy zažila (a že jich bylo...), asi protože jsme si ho organizovali tentokrát sami. Sami, mladičcí, bez financí, ale dokázali jsme to. Celou tu obrovskou akci uspořádat, odmoderovat, vypravit kapely, nosit bedny, vypsat šeky a zaplatit všecko, pouklízet po té tisícovce lidí a skončit v deset, aby na nás nevletěli fízlové.

Krása prostě!

Vyser si oko.

16. dubna 2012 v 14:44 | Lily Infinity
Zažívám poklidné období svého života a toho, že jsem včera předevčírem (nakonec tento článek zveřejňuju o den později, než byl původně rozepsán) byla na jedné ze svých nejoblíbenějších českých kapel a dokonce jsem se dokázala ani s jedním jejich členem nevyspat. (Je to takový druh kapely, kdy se to u pěkné holky považuje za velký úspěch, především když jsem si bez toho všeho ulovila paličku od bubeníka, trsátko a cédéčko s podpisy; musela jsem jim však nakecat, že řídím, proto nemohu pít, v pět ráno valím do práce a bydlím 30km od místa činu). Což nic nemění na tom, že kytarista by stál za hřích. A proto nebuďme frigidní, ano vážení, a vesele snězme lišky, kefíry a Hašlerky.



Ne.

6. dubna 2012 v 20:00 | Lily Infinity
Už jsem to prostě... Nezvládla. Nejsem ta z těch, kteří depkaří.

A teď jsem rozhádala část rodiny.

Brečím tu jak kráva, máma šla v naprosto cizím městě ven a já mám strach, že se jí něco stane. Všichni jsou na dně.

Jsem sama v cizím bytě, nevím kde všichni jsou, mám strach, že přijdou ti, co se s nima nebavím.

A strašně brečím. A zítra jedeme domů. A nebudu mít kvůli tomu v létě brigádu. Nesnáším ho.

Můžu za to já. Je to moje vina. A nevím, co s tím udělat.

Asi brečet.

N E Z Á J E M v popisu práce

30. března 2012 v 19:59 | Lily Infinity
Dávám tomu týden a budu mít v uchu centimetr. (Tvařme se jakože "Jééé!")

Pijeme kafe a jsme podřadní. Kouříte trávu a jste podřadní. Máme klobouky a jsme k ničemu. Nebe je modré a nezáživné, potřebuju digitální kameru. Come on! You work for the system.

Napiš, co se ti vybaví, když má někdo nechráněný sex u ledničky plné acidofilního mléka.

25. března 2012 v 22:05 | Lily Infinity
Procházka při měchýřku a debakl feťáka. "Kupte si poslední kousky mé důstojnosti! Kam zmizela ta zrzavá feťačka! Co na to policie? Kdy zasáhne? Bude se moje libido kvůli krabicovému kefíru dále sebepoškozovat?" -Žiju si svůj diskopříběh.

Operace "Znásilni ira" začala.

Zírat na dřevěný teploměr vsedě. Kdo tohle má? Ne, vážně. Po víc jak tříměsíčním omezování se v pohybu se můžu prohlásit za relativně zdravýho člověka, chodícího, sedícího, s kakaovobanánovým Lipánkem a špínou za nehtama. Máma mi leze na Facebook a rozčiluje se, když ji tam nechci pustit, protože ráda slídí na profilech těch, které nemá ráda a nemíní si kvůli tomu zakládat vlastní účet. A Lily přibrala! Zakažte jídlo.


Zalepte si webku, sledujou vás.

Schopnost inkarnovat se do žáby

23. března 2012 v 19:52 | Lily Infinity
Má nálada se dá shrnout zhruba tak, že jsem králík a sebepoškozuju se mrkví. Nějak se všechno nakupilo dohromady a tak, když jsem po třech měsících šla do školy, už jsem zvládla začít skoro-propadat z matiky, musím udělat za víkend tři prezentace (Ještě k tomu ta první z nich o Evropské unii a jen těžko dokážu být objektivní vůči něčemu, co tolik nesnáším) a jedna z nich je v angličtině o osobě, která na internetu nemá svůj životopis a ta další je na tom podobně, akorát česky a budu se ji učit nazpaměť. Místo pozdravu všem říkám "Já vás zabiju!", v hodinách vykřikuju "Všechny vás zabiju!" a každému do detailu líčím, že taková smrt uškrcením prodlužovačkou z balkonu sedmnáctého patra by vlastně nemuselo být pro něj nic převratně těžkého, ale dá se tomu vyhnout, když na mě nebude koukat jako kretén. Tak pěkně se mi ten život vrací do normálu. Jde to do sraček.

Boot to Boot

11. března 2012 v 21:05 | Lily Infinity
"Jdi se vycpat, světě!" Zvolala náhle Lily Infinity.

A svět se šel vycpat.

Na odlehčení a taky, protože mě nenapadá žádný tématický obrázek.

Lidi jsou pravděpodobně přesvědčeni, že zákonnitě každý musí cítit to, co oni. No jasně, empatický lidi jsou totiž naprosto všude a se svými šíleně děsně moc telepatickými schopnostmi rozumí každé kravině, kterou si mnozí myslí, že někdy řekli, ale neřekli a ještě po nás chcou, abychom je pochopili. Proč prostě nemůžou říkat věci narovinu? Copak jsem děda vševěda, nebo tak vypadám? Vlasy jsem si nezačala barvit, protože mi šedivěly! A nejpodivuhodnější na tom všem je, že ostatní těm náznakům a neřečeným myšlenkám rozumí. Máma mě donosila, takže tenhle čuch na narážky a podobný kraviny bych teoreticky taky měla vlastnit. Ale zjevně i siamský trojčata strostlá hlavou, z niž prostřední je mrtvé, mají větší cit pro zavětření pitomých narážek, než já. Bůh má smysl! Pro humor.

Titulek článku nesmí být prázdný? N.A.S.R.A.T.

5. března 2012 v 12:15 | Lily Infinity
Bez existence.
Momentální pocity se odehrávají zhruba tak, že "Naser si světe, budu se bránit zubní pastou". Ukazovat, že jsem silná a brečet si v koutku, kdo to zná? Nikdo. Všichni. Ti, kteří si nepoplakávají na Fesjbuku.

Možná to přeháním a možná by si jen všichni zasloužili rozbít držku, protože já tady určuju pravidla.

2. března 2012 v 21:14 | Lily Infinity
Před zhruba sedmi hodinami jsem se korunovala na největší svini desetiletí. Asi jsem to přehnala. Možná to znáte a možná ne, ale když vás určitý člověk v jednom kuse otravuje, beztak protože chce být kamarád a nebo, jelikož je to vlezlej idiot, z postupného přátelství to z vaší strany přerůstá v ignoraci, které se zmocní nenávist, nebo v lepším případě ponorková nemoc.
No a v tom nejhorším obojí, což se týkalo mě.

Pár hnusných slov z mé strany, urážka vzhledu - dost krutá, jsem si toho vědoma, odebrání z přátel a "ahoj" na rozloučenou. Není to tak, že bych ho vyloženě nesnášela, jen mám už jeho staromódnosti, blbých žvástů a vlastně celé jeho existence plné zuby. Pak na něj kouknete a... Chce se vám akorát nadávat. Může si za to sám. Mohli jsme být přáteli a ne megasupaotravná dvojička kreténů. Snad jsem jen mohla být mírnější. Na druhou stranu jsem se konečně mohla vyjádřit tak, jak to cítím. I když ne úplně, mohla jsem to aspoň naznačit.

Přísloví praví "Chytrému napověz, hloupého trkni." Jenomže ty bys na následky utrkání asi chcípl, než by ti vůbec něco došlo.

28. února 2012 v 19:57 | Lily Infinity
Na úvod takový vzkaz, který se týká jednoho jediného člověka. Vzhledem k tomu, že jsi, vole, zjistil, kde teď sídlím, bude kvůli tobě článek mít tempo chcípajícího pudla. Jistě jsi spokojen se svou stalkovací prací a táhni do záchodu.

Když ho miluješ, není co řešit.

Už jsem skoro zapomněla na ty pocity, které se odehrávají krátce po tom, co budík přeruší má snění. Kdyby mě radši budila kočka, umí tak jemně vytáhnout všechny věci z poliček během pár vteřin a vytrhnout mě ze sna okamžitě, zvuk budíku do něj nejprve vleze, potom ho celej posere a pak vás ještě, jako vrchol drzosti, vážně probudí. Vracím se pomalu do normálu a mně, mýmu tělu, ani komukoliv jinýmu se to nelíbí.

Představování představ.

26. února 2012 v 22:39 | Lily Infinity

Realita je vždycky někde uprostřed.

Asi tak, jako když sahám přes sáček na syrový maso. Zní to úchylně, ale vždycky mě to nějak bavilo, je to příjemný. Vlastně jsem vždycky měla za to, že všichni milujou sahání na syrový maso skrze sáček. Pravda je však krutá.

Eat Pray Love

24. února 2012 v 21:39 | Lily Infinity
V for Vendetta je naprosto dokonalý a pravdivý film, jeden z mých nejoblíbenějších. Jenomže proč znát pravdu, když můžeme znát lež, žejo.

Vrámci špatnosti se mám velmi dobře. Až do včerejška jsem byla ostatečně izolovaná od společnosti, takže sice se zadrhávám v řeči, koktám a divně se směju, ale taky nikoho neseru, tudíž přežívám, ačkoliv s akutním pocitem nemilovanosti. I to přijde. Ne, Lil, nepřejde. Dnešní den probíhal ve stylu "Neberu kokain, seru na vás a potřebuju olajkovat spoustu fotek".

Když si připadám zbytečná teď, zajímalo by mě, co přijde v důchodu.

Chceme.

22. února 2012 v 22:36 | Lily Infinity
Miluju zvuk padajících mincí. Ranní spěch na chodbě ve škole, jak je u automatu na kafe prázdno a vedle něj nová zrůdnost, automat se žrádlem. A jak samoobslužná pokladna v Tescu vrací mince po jednom, tohle bych mohla poslouchat pořád. Někdy si přeju, aby tam měl jen koruny a vracel mi je třeba půl hodiny. Dobře, to ne, rozflákala bych všechno nedočkavostí. Tak či tak, mám ráda ten zvuk automatů. A ten náš školní, vždycky se o to kafe opařím.

Dnes jsem tam byla.

Je pravda, že po dvou měsících stabilního nicnedělání jsem musela začít chodit do školy aspoň na pár hodin týdně. Nijak mě to neštve, ale taky netěší. Není tam nic na koukání a k tomu bude spousta lidí na konci roku odcházet. Ne, vážně mi chybět nebudou. A na školní fotce aspoň bude víc místa.
Jo a taky jsem se díky reklamě dozvěděla, že ve slově "suprise" mi chybí R. Správně je surprise. To mě ta angličtina chce jednou sežrat, nebo co?

I think that women just have a primeval instinct to make soup, which they will try to foist on anybody who looks like a likely candidate.

21. února 2012 v 0:30 | Lily Infinity
Strašně, ale naprosto strašně zbožňuju britský komiky. Nejen komiky, ale i hudbu. V posledních dnech se moje ultraímou tvrďácký srdce zabouchlo do Lily Allen. Je naprosto úžasná, popová scéna potřebuje víc takových lidí. Lidí, který nesežere sláva, protože byli sežraní už dávno před tím.
 
 

Reklama