Opinions

Jsem scene, mám barevný vlasy a chci, abyste mi řekli, že jsem ulítlá.

17. dubna 2012 v 15:21 | Lily Infinity
Ty uvozovky jste si tam snad všichni domysleli. Je to možná už pasé, zdálo by se, že scene má svoji chvíli slávy daleko za sebou. Ale nejen scene, i další styly či subkultury se postupně oprašují a nebo naopak upadají do zapomnění.

Buď hrdý!

20. března 2012 v 20:13 | Lily Infinity
Hrdost nám nedovoluje být hrdí na to, že žijeme v Česku. Ale není to o naší zemi, je to o sračkách všude okolo.

Vzpomínám si, když jsem se svojí lámavou angličtinou v zahraničí hovořila s jedním cizincem, který se ptal, odkud pocházíme. "We're from Czech republic, you know?" - "Where is Czech republic?" - "Between Poland, Germany and Austria." - Po chvíli dohadování prohlásil, že mezi Německem, Polskem a Rakouskem žádná země není. Ale kdybych měla opravdu popsat, jaká je, ta naše země, nepoužila bych vulgární slova. Žiju tady ráda.

We want your soul

18. března 2012 v 20:39 | Lily Infinity
Bojujeme proti zajetí, místo abychom šířili svobodu. Jsme proti válce, ale ne pro mír. Máme strach z nenávisti, přitom nežijeme s láskou.

Nemám ve zvyku psát o Novém světovém pořádku, jsem jedna z těch, která o něm ví už pár let a mám pocit, že vše důležité bylo již sepsáno. Nicméně i bloček sloužící k rozhořčeným článkům emočně ochuzené puberťačky by mohl být někomu nápomocen k otevření očí.


“I'm not upset that you lied to me, I'm upset that from now on I can't believe you”

13. března 2012 v 21:49 | Lily Infinity
Jedna z nejzákladnějších přirozených vlastností lidí je lhaní. Asi jim život v iluzi přijde lepší. A nebo mají jen rádi křivý nosy.


Lžu pořád. Stejně, jako oni mně a přesto jinak. Nejsem na bílé lži, jen pravdu většinou neřeknu sama od sebe. když se někdo ptá, co si o něm myslím, přece ze sebe nebudu dělat Santu Clause, měla bych snad? S překvapením zjišťuju, že lidi milosrdné lži přímo očekávají, ale přece není můj problém, že se mě na něco zeptali.

Vyvíjíme se.

9. března 2012 v 10:30 | Lily Infinity
Lidi mají potřebu požadovat od druhých, aby byli pořád stejní. Aby zůstali ve spárech svých starých způsobů a zvyků, chovali se vypočítatelně, ideálně tak, jak by potřebovali oni sami, no a úplně nejlepší je, když ten váš poskok, co se nikdy nezmění, má ještě k tomu o něco horší život, než vy a můžete se tak nad ním povyšovat. A běda, jak tomu tak není, to jsou řeči, "ty jsi dřív byla jiná" a "Změnila ses, už s tebou není tolik srandy" a "Kéž by se vrátila tvá stará osobnost" - Nasrat. Ať je vaše nové Já sebelepší, vždycky se najdou ti kteréni s lupou nalepenou u oka, kteří na vás budou hledat chyby a čekat na jakýkoliv náznak nejistoty, ze které vás můžou obvinit, pomluvit, vysát energii a pomodlit se za vás v kostele sežrat zaživa.


Fajn, co si budeme vykládat, jsem úplně stejná a očekávám od blízkých, během svého vývoje, že oni budou pořád ti samí joudové, zatímco já si vytvořím doslova novou identitu, provdám se za ruskýho mafiána, pořídím si kupu děcek a budu zpívat na estrádách na Barrandově, to je kurva můj vysněnej život hned vedle moderování Barev života, AZ kvízu, nebo tak něčeho.
 
 

Reklama